Proč nejsem Vegan?

Za normálních okolností se vyhýbám kontroverzním tématům jako je politika, náboženství a individuální morálka, protože tato témata, jakmile jsou jednou otevřena, zákonitě vyvolávají vlnu emotivních reakcí, které mají jen velmi málo společného s kultivovanou diskuzí. Ovšem za posledních pár dní jsem se potkal s tolika lidmi snažících se mě přesvědčit, že pouze jejich cesta je ta jediná správná pro zdraví a záchranu planety, že mi to nedá a do toho vosího hnízda píchnu. Takže, proč nejsem vegan, a proč se jím pravděpodobně nikdy nestanu? Důvodů je celá řada, pojďme se podívat na ty nejdůležitější:

Vitamín B12

Vitamín B12 neboli kobalamin je ve vodě rozpustný vitamín, ze skupiny vitamínů B. Ačkoli nepatří k těm nejznámějším jeho přítomnost v dostatečném množství je pro náš organismus klíčová. Je totiž součástí metabolismu každé buňky v našem těle, účastní se syntézy DNA, metabolismu tuků i aminokyselin. Jeho úloha je pak naprosto zásadní pro správnou funkci a vývoj našeho nervového systému, protože se účastní syntézy myelinu, který je je jednou základních složek bílé hmoty mozku a míchy, pro jejichž správné fungování je zcela nezbytný.

Jediné organismy schopné syntetizovat vitamín B12 jsou některé druhy bakterií a archea. Zejména bakterie schopné syntézy B12 se nachází ve střevní flóře zvířat i lidí, ovšem jako zástupci druhu homo sapiens sapiens máme smůlu. K syntéze vitamínu B12 u nás dochází v tlustém střevě, ovšem absorbujeme jej ve střevě tenkém. A protože v našem trávicím traktu tenké střevo předchází tomu tlustému je pro nás naše vlastní B12 zbytečná a jsme tak zcela závislí na jejím příjmu z potravy. Tím se výrazně lišíme například od přežvýkavců, kteří jsou schopni absorbovat vitamín B12, který si sami syntetizují.

Zdroje B12

Rostliny nemají v podstatě žádné využití pro vitamín B12, a proto ho v rostlinné stravě nenajdete. Jediné opravdu spolehlivé zdroje tak jsou živočišné produkty, zejména játra a další orgány. Dále je pak B12 obsažena v mase, mléku, vejcích a hmyzu

Zastánci veganské a vegetariánské stravy pak rádi uvádí další, rostlinné zdroje vitamínu B12, typicky mořské řasy, fermentovanou sóju a spirulinu. Naneštěstí, jak ukazuje věda, látka obsažená v těchto potravinách není vitamín B12, kobalamin, ale jeho blízký příbuzný, kobamid1. Ten v organismu blokuje vstřebávání B12, čímž ještě zvyšuje množství, které náš organismus potřebuje.

Nedostatek vitamínu B12

Pro případ dlouhodobého nedostatku si naše tělo vytváří poměrně velké zásoby vitaminu B12 v játrech a svalech, které nám vystačí na 3-5 let. Ovšem v případě dlouhodobě dodržované veganské nebo jiné striktní vegetariánské stravy i tyto zásoby jednou dojdou. A jakmile k tomu dojde, začnou se objevovat závažné, mnohdy nenapravitelné zdravotní problémy a komplikace.

Vitamín B12 je pro naše tělo natolik zásadní látka, že už poměrně malá odchylka od normální hladiny může vést k rozvoji symptomů jako je:

  • únava
  • letargie
  • svalová slabost
  • ztráta paměti
  • anemie
  • neurologické a psychické problémy
  • deprese
  • bolesti hlavy atd.

V případě veganské stravy je pak riziko nedostatku vitamínu B12 ještě vyšší, protože je často bohatá na kyselinu listovou, která je schopná zamaskovat příznaky nedostatku B12 do doby, než dojde k rozvoji závažných zdravotních komplikací.

Vitamíny A a D

Na rozdíl od ve vodě rozpustného vitamínu B12 se vitamíny A a D řadí do kategorie látek rozpustných v tucích, ovšem stejně jako on hrají klíčovou úlohu ve zdraví člověka. Konkrétně, vitamín A se ovlivňuje naši plodnost, kvalitu zraku i kůže a správné fungování imunitního systému. Vitamín D zase hraje důležitou úlohu při vstřebávání a ukládání vápníku, snižování celkového zanícení, správném fungování imunity a chrání nás před některými typy rakoviny.

Navzdory populárnímu přesvědčení, ideálním zdrojem vitamínu A jsou pro člověka živočišné produkty, jako například vnitřnosti a vajíčka. Oblíbená mrkev a jiné rostlinné produkty totiž neobsahují skutečný vitamín A (retinol), ale jeho prekurzor (beta karoten). Z toho si naše tělo dokáže retinol vyrobit, ale tento proces je velmi neefektivní a bez dostatečného přísunu tuků ve stravě i zcela nefunkční.

Ještě větší problém pak nastává v případě vitamínu D. Ten se totiž v dostatečně vstřebatelné formě (D3) nachází pouze v živočišných produktech jako jsou mořské ryby, a vaječné žloutky. Populární tvrzení, že dostatek vitamínu D získáme z hub se pak nezakládá příliš na pravdě, protože v nich obsažená varianta (D2) je pro člověka velmi špatně vstřebatelná, což vysvětluje častý nedostatek tohoto vitamínu u veganské komunity2.

Esenciální mastné kyseliny 

Rostoucí množství studií ukazuje, že Omega 3 esenciální mastné kyseliny jsou velmi důležité pro naše zdraví a prevenci onemocnění, jako je například rakovina, astma, deprese, Alzheimerova choroba, a rada autoimunitní onemocnění3. Tento efekt na lidský organismus však mají pouze některé typy Omega 3 mastných kyselin. Konkrétně EPA a DHA, které se vyskytují pouze v živočišných zdrojích, nikoli v rostlinné stravě. Ta je bohatá pouze na krátké Omega 3 aminokyseliny (ALA), které naše tělo dokáže transformovat na EPA a DHA v pouze velmi nepříznivém poměru (efektivita této transformace je asi jen 5-10 %). Tento proces je pak navíc závislí na dostatečném přísunu zinku, železa a selenu, tedy látek, kterých mají vegani typicky nedostatek4. Jen velmi těžko se proto můžeme divit, že veganská komunita trpí v průměru o 50 % nižší hladinou EPA a o téměř 60 % nižší hladinou DHA než „všežravci“5.

Zinek a Železo

Zinek je látka, které naše tělo nepotřebuje mnoho, ale i tak hraje důležitou úlohu v dělení a růstu našich buněk, hojení zranění, a funkci imunitního systému. Jeho hlavním zdrojem pro člověka je červené maso, drůbež a ryby, zejména protože zinek obsažený v rostlinné stravě je velmi těžko vstřebatelný. Je to dáno tím, že rostliny bohaté na zinek často obsahují také velké množství fytátů, které snižují jeho vstřebatelnost až o 35%6 , což zvyšuje riziko jeho nedostatku.

Co se týče železa, tak tady je problém ještě větší. Jak pravděpodobně víte, železo je klíčovou složkou našeho krevního barviva, hemoglobinu  jeho nedostatek může vést až k rozvoji anémie a dalších závažných onemocnění. Což může představovat problém vzhledem k tomu, že vstřebatelnost železa z rostlinných zdrojů je mnohem nižší, než ze zdrojů živočišných. Na jeho vstřebávání pak má navíc negativní vliv celá řada tradičních potravin a doplňků stravy, jako je například čaj nebo vápníkové suplementy, takže celková schopnost vstřebat železo z jiného než živočišného zdroje může klesnout až o 70 %6.

Vápník

Když už byla řeč o Vápníku, tak ten je klíčový minerál zodpovědný za sílu a odolnost našich kostí jehož nedostatečné ukládání může vést k vyšší náchylnosti ke zlomeninám a v extrémním případě až k rozvoji osteoporózy. Kromě toho je také esenciální pro správné fungování našich nervů a svalů

Vápník je poměrně hojně obsažený v mléčných produktech, kostech a velké řadě rostlin jako je například špenát. Problém s těmito rostlinnými zdroj je, že vápník z nich je velmi špatně vstřebatelný. Odpovědnost za tento stav nesou zejména oxaláty a fytáty, které snižují naši schopnost vstřebat vápník a tím i jeho užitelnost z rostlinných zdrojů7.

Protein

Proteiny jsou základní stavební látky našeho těla, které jsou obsaženy ve všech jeho buňkách.Nae tělo je z potravy nepřijímá přímo, ale syntetizuje je z jednotlivých aminokyselin, které získává rozkladem proteinu přijímaného stravou. Aminokyseliny tvořící rostlinný a živočišný protein jsou více méně stejné, to co se ovšem výrazně liší je struktura a poměr jednotlivých aminokyselin, které obsahují. 

V případě živočišných bílkovin je toto složení velmi podobné našim vlastním bílkovinám a proto je dokážeme snadněji rozložit a následně využít. Na druhou stranu, rostliny mají složení aminokyselin rozdílné, takže abychom získaly všechny potřebné aminokyseliny pro naše tělo musíme neustále střídat a kombinovat potraviny, ze kterých je získáváme. To neznamená, že striktní vegani nemohou mít dostatek bílkovin (aminokyselin). Mohou a často i mají, ovšem vždy jsou vystaveni mnohem vyššímu riziku jejich nedostatku z důvodu nutnosti neustále plánovat a kontrolovat to co jí.

Zdravý vegan?

Navzdory informacím uvedeným v předchozích odstavcích je možné žít jako vegan a přitom si udržovat slušnou úroveň zdraví. To proto, že žijeme v moderní době značného technologického pokroku, který nám umožňuje všechny výše uvedené látky suplementovat v podobě různých prášků a tablet. Tento přístup však má svá úskalí.

V první řadě vyžaduje velké množství času investovaného do plánování a přípravy jídla. Na rozdíl od klasického „všežravce“ totiž vegan musí vzít v potaz obsah aminokyselin v jednotlivých zdrojích bílkovin. Dále pak vzájemné působení některých suplementů, kdy jedna látka může snižovat schopnost absorbovat látku jinou a tak podobně. To dostává aspirujícího vegana do situace, kdy musí často investovat téměř veškerý svůj (nejen) volný čas do plánování a přípravy jídla, jinak riskuje, že jeho organismu budou zkrátka některé klíčové látky chybět.

Druhým významným aspektem je fakt, že veganská strava spoléhající se na nejrůznější náhražky za živočišné produkty a jiné suplementy je ve své podstatě závislá na průmyslově vysoce zpracovaných potravinách. Ty kromě pozitivních látek obsahují celou řadu aditiv, stabilizátorů, gum, zahušťovadel a dalších látek, které snižují celkovou kvalitu potraviny. A naopak nemusí obsahovat jiné méně známé látky, které v originální potravině jsou a mají vliv na její vstřebávání a působení na organismus.

 Třetí a poslední komplikace vychází z čistého množství (objemu) potravy, který musí vegan v porovnání s „všežravcem“ sníst, aby získal stejné množství nutričních látek. To neplatí pouze o proteinu, kterého je obecně v rostlinné stravě menší podíl, než v živočišné, ale i o dalších výše zmíněných látkách jako je třeba vitamín A nebo Vápník.

Závěr

Jak vyplývá z předchozích odstavců, striktní veganská strava není pro člověk přirozená a ani zdravá, protože mu nedokáže sama o sobě poskytnout celou řadu látek nezbytných pro správné fungování organismu. Jakékoli zdravotní benefity, které tak může tento stravovací přístup nabízet jsou více než vyváženy zvýšeným rizikem deficitu klíčových látek a s ním spojeným rizikem rozvoje závažných zdravotních onemocnění. Z těchto důvodů se domnívám, že veganská zdrava, stejně jako Keto dieta a další extrémní diety  nejsou vhodné jako pravidelný způsob stravování a měli by být používány pouze po omezenou dobu, pod dohledem odborníků v rámci podpory léčby nebo terapie některých závažných onemocnění. V jiných případech nabízí pestrá strava, skládající se z vyváženého poměru živočišných a rostlinných zdrojů získávaných z minimálně zpracovaných, základních surovin, mnohem zdravější a udržitelnější alternativu.

Pochopitelně, v případě veganství může hrát významnou roli také individuální morálka a etika každého z nás. Je ovšem třeba si uvědomit, že etika je pouze subjektivní hledisko, které se může velmi snadno vlivem plynutí času a okolností měnit. Kdežto přírodní zákony jsou jasně dané a ovlivňují každého z nás stejně. A právě s přírodními zákony je veganství ve značném rozporu.

Autor – Roman Kladivo

Reference

1. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/10552882

2. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21139125

3. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22332096

4. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16892270

5. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19500961

6. http://ajcn.nutrition.org/content/78/3/633S.long

7. https://academic.oup.com/ajcn/article/70/3/543s/4714998

Health and Fitness Newsletter

Nechcete přijít o nejnovější informace ze světa Zdraví a Fitness? Přihlaste se k odběru našeho newsletteru! Stejně jako Vy, ani mi nemáme rádi spam, takže Vám garantujeme, že informace, které od nás budete dostávat budou vždy k věci a nebudeme Vám plnit schránku zbytečnostmi. Pokud máte zájem, přihlaste se k odběru vyplněním formuláře níže:

Proč nejsem Vegan?

Napsat komentář

Přesunout se na začátek